AKTIVITY SYMPOSION – FP, z.ú. 1992 – 2019

Občanské sdružení Symposion navázalo ve své činnosti v průběhu let 1992 – 2019 na neoficiální aktivity z let sedmdesátých a osmdesátých minulého století, kdy se někteří umělci pokoušeli v tehdejších nepříznivých podmínkách reagovat výtvarnými prostředky na morální, kulturní i faktickou devastaci vlastní země. Jedním z významných organizátorů těchto akcí byl Jiří Sozanský, jehož projekty v Terezíně        ( 1976 – 1980)  a Mostě ( 1981 – 1982) se staly významnou součástí neoficiální kultury té doby. Projekty Symposionu jsou komplexní povahy a snaží se o dialog mezi umělci a intelektuály různých národnostních a náboženských oblastí, kulturních a stylových okruhů. Zároveň otevírají důležitá celospolečenská témata, na která reagují většinou několikavrstevnými projekty ( výtvarné artefakty, divadlo, koncerty, publikace, filmové dokumenty).

V průběhu let 1992 – 2019 se několika desítek projektů Symposionu zúčastnili umělci z Evropy, Asie, USA i Afriky, byla vydána řada katalogů a účelových publikací, natočeny dokumentární i výtvarné filmy.

Projekty SYMPOSIONU jsou finančně zajišťovány formou grantů z ministerstev kultury, školství, mládeže a tělovýchovy, obrany, práce a sociálních věcí ČR, z hlavního města Prahy, Nadace ROS z PHARE Programu rozvoje občanské společnosti, Open Society Fundu, Kultur Kontaktu z Rakouska, Pro Helvetia ze Švýcarska, Nadace Preciosa a granty ze zastupitelských úřadů zemí, jejichž umělci se projektů zúčastnili. Významnou složku tvoří i dary a sponzorské příspěvky, stejně tak jako dobrovolnická činnost, zajišťující produkci a administraci všech projektů.

SYMPOSION průběžně spolupracuje s masmédii, především s Českou televizí, která v průběhu let 1992 – 2018 natočila osm dokumentárních filmů o jeho aktivitách a průběžně informuje o akcích Symposionu v kulturních pořadech ( Události, Kultura.cz, ARTMIX , Z metropole atd.). V archivu sdružení jsou desítky článků, věnovaných jednotlivým akcím, rozhovory s umělci i organizátory, včetně rozsáhlé fotodokumentace.

Duchovním otcem všech projektů je Jiří Sozanský ve spolupráci s historikem umění Jiřím T. Kotalíkem za produkčního zajištění Olgy Sozanské.

Dary uměleckých děl, které SYMPOSION-FP získal od umělců a věnoval je :

1) Věznici ve Valdicích kolekci knih pro vězeňskou knihovnu a plastiky Jiřího Sozanského, umístěné na vycházkovém dvoře třetího oddělení (1990).
2) Galerii výtvarného umění Litoměřice kolekci kreseb českých a zahraničních autorů, kteří se účastnili projekt BAROK A DNEŠEK (1992).
3) Památníku Terezín plastiku Jiřího Sozanského MEMENTO MORI (1993).
4) Vojenskému historickému muzeu v Praze objekty Jiřího Sozanského z projektu Z DRUHÉHO BŘEHU (1995).
5) Národní galerii Bosny a Hercegoviny v Sarajevu, soubor 60 děl významných českých autorů, dar Praha – Sarajevu, výstavu zahájil prezident V. Havel ( 1995).
6) Institutu klinické a experimentální medicíny v Krči, objekt Ivana Komárka SRDCE z projektu PRÁCE S TĚLEM  ( 2000).
7) Galerii středočeského kraje GASK Kutná Hora  čtyři koláže a dvě rozměrné olejomalby  J. Sozanského z výstavy Mezní situace. ( 2015).
9) Vojenskému historickému muzeu v Praze objekt Jiřího Sozanskéhvo KONTEJNER z projektu Mezní situace. ( 2015).
10) Památníku Terezín tři velkoformátové koláže J. Sozanského z výstavy ZÁVĚREM, cyklus KAFILERIE ( 2016).

Symposion jubilující 1992—2019

Jiří T. Kotalík

Občanské sdružení „Symposion“ vzniklo z praktické potřeby pomoci při produkci uměleckých aktivit, při jejichž zrodu stáli malíř a sochař Jiří Sozanský a jeho životní partnerka Olga. Již brzy po absolutoriu Akademie výtvarných umění v Praze v roce 1973 se tento všestranný umělec intenzivně zajímal o prezentaci výtvarných děl mimo tradiční výstavní prostory. Jednak tento atraktivní kontext posunul význam a působení uměleckých děl z roviny ryze estetické do polohy naléhavého sdělení, jednak se umožnil vzdálit jinak obvyklé ideologické cenzuře orgánů Svazu a Fondu českých výtvarných umělců. Těch akcí byla dlouhá řada (připomeňme za všechny Terezín, Most, Veletržní palác, Vysočany), a protože Jiří Sozanský k jejich realizaci přizval řadu přátel i z oblastí mimo výtvarné umění (fotografové, filmaři, scénografové, herci, tanečníci, muzikanti); vznikly tak spontánní kolektivní akce často i s doprovodným programem , které skvěle rezonovaly tep doby a rezistenci neoficiální kultury proti normalizační politice. Jejich význam spočíval v tom, že sdružovaly umělce různého zaměření a různých oborů a zároveň umožnily oslovit i veřejnost, tehdy samozřejmě v omezené míře a mnohdy s využitím různých konspiračních metod.

 

Sametová revoluce zásadně změnila situaci a poté, co padl monopol uměleckých svazů, rozvinuly se svobodné aktivity jednotlivců i nejrůznějších sdružení a spolků. Nově fungující systém grantové podpory, možnost využití zahraniční spolupráce i etablování sponzorů zmnožily možné zdroje a umožnily ucházet se ve svobodné konkurenci o finanční podporu a zajištění přípravy a realizace projektů. Po prvních zkušenostech se ukázalo, že je tuto činnost třeba efektivně koordinovat, zajistit právně nekonfliktní možnost kumulovat získané finanční prostředky a zprofesionalizovat organizaci akcí i jejich prezentaci a propagaci. A právě proto byla v roce 1992 ustavena Nadace Symposion, která pokračovala s prezentací autorských projektů i ve změněných podmínkách svobodné a demokratické společnosti.

 

Stalo se tak v souvislosti s pořádáním výtvarného sympozia Barok a dnešek. Jeho základem byla skutečnost, že Galerie výtvarných umění v Litoměřicích převzala do své péče zrušený jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie, kde měla být stálá expozice barokního umění z regionu. Částečně zdevastovaný a vybydlený kostel byl výzvou k jeho doplnění konkrétními uměleckými díly vznikajícími přímo na místě a reagujícími na konkrétní prostředí a zároveň reflektujícími umění baroka, jež tak silně zasáhlo naši i středoevropskou tradici. Tak vznikla výstava „Barok a dnešek“, která se jinak z kontextu Sozanského aktivit trochu vymyká. Ale ne zas tolik, uvědomíme-li si, že vznikala již v době sílícího napětí a střetu náboženství a civilizací v bývalé Jugoslávii či na Předním východě, jenž v druhém ročníku v roce 1995 logicky rozšířil významnou mezinárodní účast v projektu Otevřený dialog. To byl počátek společné práce, která se tehdy podle mých vzpomínek těšila dnes již nemyslitelné podpoře, z níž bylo možno přispět na realizaci projektů, dopravu a instalaci, mezinárodní účast, obsáhlý katalog ve dvou textových mutacích a kterou svou návštěvou ozdobily osobnosti prezidenta republiky Václava Havla, arcibiskupa Miloslava Vlka, ministra kultury a dalších reprezentantů veřejného života. Obsáhlá dokumentace potom jako samostatný výstavní projekt prostřednictvím českých kulturních center následně objela Evropu.

 

Slovo „symposión“ je odvozeno z řečtiny a původně doslova označovalo duchaplný a vtipný rozhovor při a po hostině. Přeneseně znamenalo i debatu na filozofický námět či specifický literární útvar a obecně i shromáždění, spolčení či sdílení. Dnes ho chápeme především jako synonymum kolektivní akce, na níž její účastníci vedou dialog. Český pojem sympozium označuje odbornou poradu či zasedání vědeckých pracovníků, ale je i ekvivalentem pro konferenci či tvůrčí setkání umělců, v jehož rámci vzniknou konkrétní výtvarná díla. My jsme tento pojem vnímali jako synonymum dialogu a sdružování, a proto jsme si ho vybrali pro jméno nadace, která se později v souladu s legislativními změnami přetransformovala v občanské sdružení a později spolek Symposion – FP, z. s.

 

Měl jsem to štěstí, že jsem první akce Jiřího Sozanského zažil (Most) a při organizaci některých jsem ho vyzval ke spolupráci (Malostranské dvorky). Olgu jsem znal z kultovního prostředí staroměstských hospod již předtím. Všechny nás však spojil můj milovaný barok a sdílení podobných hodnot, jež nastartovalo naši dlouholetou spolupráci a kontinuální debatu o významu a roli umění ve společnosti. Tato zkušenost velmi podstatně přispěla k mému profesnímu rozvoji, umožnila mi dotknout se nových témat, seznámit se s výraznými osobnostmi a podílet se na instalaci mnoha výstav, které jsem doprovodil úvodním slovem či textovým komentářem. Rád na to vzpomínám. Nemám potřebu se k těmto textům, jež vznikly ve své době pro různé příležitosti, vracet. Ale odkazuji na ně v pokusu mapovat aktivity spolku Symposion — FP.

 

Ohlédnutí za dvaceti sedmi lety činnosti sdružení připomíná ve svém souhrnu překvapivě početnou řadu akcí a výstavních projektů, které proběhly s nezpochybnitelným ohlasem nejen v rámci Prahy a naší republiky, ale i v mezinárodním kontextu. Tyto akce spontánně reagovaly na dobu, aktuální politickou a sociální situaci, významná výročí či znovu objevený a aktualizovaný odkaz velkých osobností minulosti.

Velice častá je jejich literární inspirace jako v případě George Orwella, zápisků a textů Emila Filly, Josefa Čapka, memoárů velitele koncentračního tábora Osvětim Rudolfa Hösse, protokolů ze soudních procesů Záviše Kalandry a Milady|Horákové či básní Jana Zahradníčka, Emila Juliše či Ivana M. Jirouse.

K výstavám a environmentům vycházely pravidelně dokumentačně skvěle vybavené katalogy — monografie s řadou samostatných textů renomovaných odborníků z řad historiků, filozofů, sociologů, historiků umění atd. v rovině teoretické reflexe tématu. Součástí byl často i doprovodný program spojený s filmovou projekcí, recitací či hudebním vystoupením, mnohdy s výrazným didaktickým aspektem.

 

Strukturovaný výběr výstav a projektů Symposia za dobu jeho trvání je obsahem prezentované publikace. Ta je chápána a koncipována především jako poděkování a připomenutí neúnavné práce Olgy Sozanské, bez níž by bilance nebyla ani zdaleka tak úspěšná, jak ji dnes s odstupem prezentujeme.

Svým nasazením, pracovitostí a profesionalitou byla motorem všech akcí, které následovaly v periodickém sledu v logické posloupnosti a návaznosti, aniž si kdo uvědomoval jejich celkový rozsah a dosah.

Samozřejmě šlo o kolektivní práci za účasti mnoha přátel, kolegů a odborníků, jejichž činnost iniciovanou povětšině uměleckým záměrem či vizí Jiřího Sozanského v roli hybatele těchto aktivit musel někdo koordinovat. Zpravidla šlo o sehrané a mnohokrát osvědčené kmenové spolupracovníky, jež práce na mnohdy rozsáhlých projektech propojující různé profese a specializace bavila a obohacovala.

Jejich jména jsou v publikaci po právu zmíněna. Ale bez Olžiny nezištné a dobrovolné práce a její vlídné pomoci a taktu by prostě řada akcí nemohla být uskutečněna. Osvědčila svoji původní profesi psychologa i svoje dlouholeté zkušenosti s prací v neziskovém sektoru a dobrovolnickém hnutí a dokázala všechny zainteresované přesvědčit a trpělivě dotlačit ke kýženému výsledku.

 

Jiří T. Kotalík, duben 2019