OBECNÍ DŮM, PRAHA, NÁM. REPUBLIKY 1
od 16.10. 2019 až 17.1. 2020
Projekt AMNÉZIE Jiřího Sozanského má ambici uměleckou formou připomenout vybrané osobnosti kulturního života, které vedle nesporných uměleckých kvalit jejich díla, prověřeného dobou, zdobila i odvaha, se kterou se postavili dvěma destruktivním totalitám dvacátého století – nacismu a komunismu.
Vybrané osobnosti symbolicky zastupují množinu těch, kteří sdílely podobný úděl a osud - Josef Čapek, Emil Filla, Milada Horáková, Záviš Kalandra, Jan Zahradníček, Jan Zajíc, Jan Palach, Ivan M. Jirous, Jiří Stránský, Václav Havel.
Projekt AMNÉZIE výjimečným a jedinečným způsobem připomíná třicáté výročí sametové revoluce a s ním i to, že statečné postoje jsou cenné a potřebné v jakékoli době. To je ostatně téma, které Jiří Sozanský umělecky zpracovává, po celý svůj život.
Na projektu spolupracují přední historici a bohemisté z University karlovy. Architekt výstavy je Josef Pleskot, grafik Marek Jodas. Projekt podpořilo hlavní město Praha a je pod záštitou primátora Zdeňka Hřiba.
Na okraj šedesáti let tvorby Jiřího Sozanského
Jiří T.Kotalík
Jiří Sozanský byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze v roce
Tato doba jej nutně formovala svými dynamickými proměnami a zvraty reflektujícími doznívání policejní represe a odhalení pravdy o politických procesech, naděje a zklamání pražského jara, otevřenou možnost sdílet aktuální kulturní počiny a impulsy a jejich brzké potlačení a následná izolace ve jménu nástupu normalizace . Zrůdnost policejního systému a fatální proměna oficiální kultury a jí hlásaných hodnot, eskalující násilí a nenávist ve světě kolem nás. To vše se v mysli mladého malíře tápající v malé středoevropské zemi charakteristické násilným přerušováním vývojové kontinuity muselo zajisté nějak projevit. A nepochybuji ani nejméně o tom, že tato zkušenost je v Sozanského tvorbě permanentně přítomná i dnes. Stal se jakýmsi symbolickým hlasem svědomí doby. Razantní expresivní gesto jeho komplexního výtvarného sdělení je přímočaré, naléhavé a svoji agresivitou zneklidňující.
Ústředním tématem Sozanského umělecké tvorby je odedávna zrůdnost násilí ve všech podobách a formách, které člověka obklopuje , kterému je třeba čelit a na které autor s neodbytnou naléhavostí osobně reaguje. Sozanského zajímá jak se člověk chová v mezních situacích, ve kterých je vystaven tlaku a ohrožení ; vžívá se do jeho reakcí a snaží se všemi možnými prostředky jeho pocity expresivně vyjádřit. Jeho umělecký názor souzní s jeho občanským postojem podpořeným neidylickým kriticismem, kterým až s nepříjemnou otevřeností apeluje na svědomí společnosti. Primárně mu nejde o estetický výraz, ale o naléhavost, sílu a bezprostřední autentičnost sdělení a komplexní uměleckou výpověď. Od výstavy k výstavě a od akce k akci se Sozanského východisko a názor populisticky nemění. Je tak pro něj charakteristická jedna z antických ctností, která se výstižně nazývala „ stálost ve smýšlení“.
V čem se však proměňuje je výtvarná složka obrazů a soch a varianta tematických rejstříků při hledání a nalézaní komplikovaných postupů založených často na principu reprodukce s následným domalováním. Široká škála použitých malířských technik a materiálů umožňuje pracovat s variacemi a díla znovu a znovu recyklovat, proměňovat a inovovat podle aktuálnosti. Velmi často se objevuje fotografie, grafický tisk i slovo ve fragmentech básní, ručně psaných osobních svědectvích či autentických dokumentech.
Hlavní tématické okruhy Sozanského tvorby variantně splývají a vzájemně se přesahují a jejich obecné tématické dělení je pouze rámcové. Všechna autorova díla spojuje obdiv k dílům starých mistrů ( Rembrandt, Braun, Goya) a silný smysl pro tělo a tělesnost daný osobním prožitkem dlouholetého sportovce-boxera. A samozřejmě jednotný výtvarný názor, jehož základem je lidská figura v dynamické akci, která se v čase a kontextu místa proměňuje v závislosti na zvolené tématice. Jiří Sozanský je stejně suverénní ve všech výtvarných oborech tj. kresbě, malbě a sochařství, což je dáno jeho akademickým školením za které se nestydí, ale i vlivem svých oficiálních i neoficiálních pedagogů Františka Jiroudka, Jiřího Johna, Ladislava Čepeláka či Olbrama Zoubka.
Sozanský doplňuje tuto polohu v oblasti konceptu a kontextu, má blízko k performanci, informelu i ready-made či koláži a využívá často i osobitých inscenačních principů. Ty jsou zvlášť zřetelné v případě performancí a divadelních akcí, které jsou fotografovány a následně znovu transponovány do výtvarné řeči a využívány na obrazové ploše či v prostoru.
Svůj podíl na tom mají i skvělí fotografové a filmaři, jejichž vklad je nad rámec popisné dokumentace jako Michal Baumbruck, Josef Platz, Jasoň Šilhan, Jaroslav Prokop, Jaroslav Kučera, Jiří Putta, Zdeněk Lhoták, Alan Pajer, Petr Zhoř, Alexandr janovský a další.
Charakteristickým rysem Sozanského akcí jsou cykličnost, návaznost a kontinuita reflektující minulost v soudobém kontextu. Pro své prezentace velmi často a s oblibou vybírá mimořádně působivé prostředí. Tak se jeho díla představila v jedinečném a neopakovatelném milieu jakým je a byly pevnost Terezín, ruiny zanikajícího města Mostu, vyhořelý Veletržní palác, demolovaný dům s atelierem ve Vysočanech , odsvěcený kostel v Litoměřicích, vymbombardovaná knihovna v Sarajevu, věznice ve Valdicích, soudní síň na Pankráci, v bývalém frankistickém vězení ve španělské Segovii apod. Je to jistě i proto, že častým námětem akcí jsou od iniciační návštěvy Osvětimi v roce 1978 zejména holocaust a totalita, spojené se zmarem a se smrtí.
Autora dále charakterizuje multimediální syntetický přístup propojující jednotlivé techniky a disciplín. Velmi často přechází i v téměř kolektivní charakter tvorby a propojují tak výtvarné umění s dalšími uměleckými obory. Proto je Sozanský zvykly spolupracovat s okruhem stabilních a sehraných spolupracovníků do kterého patřili i nezastupitelní překladatelé, redaktoři,m korektoři, grafici ale i instalační četa, stěhováci apod. Ten se přirozeně případ od případu obměňuje, ale jeho základem je vždy vzájemné porozumění. Jiří Sozanský je silná osobnost s nekompromisními a vyhraněnými názory, ale přes svoji tvrdohlavou umanutost je přístupný i diskusním argumentům za předpokladu, že si svých partnerů váží a ti jsou zároveň schopni sdílet jeho nadšení a pracovní tempo.
Poznal jsem Jiřího Sozanského při přípravě a instalaci řady výstav a vždy mi imponovala jeho až puntičkářsky dokonalá a podrobná příprava s vyloučením časového presu, náhody a improvizace. Tato promyšlenost a profesionalita kongeniálně spojuje Jiřího Sozanského s jeho ženou Olgou, která navíc přebrala nezastupitelnou roli komunikátora a prostředníka. Od roku 1992 je předsedkyní spolku SYMPOSION – FP, který je realizátorem všech projektů, které Jiří Sozanský s dalšími autory realizuje.
Bez Olžiny nezištné a dobrovolné práce a její vlídné pomoci a taktu by prostě řada akcí nemohla být uskutečněna. Osvědčila svoji původní profesi psychologa i svoje dlouholeté zkušenosti s prací v neziskovém sektoru a dobrovolnickém hnutí a dokázala všechny zainteresované přesvědčit a trpělivě dotlačit ke kýženému výsledku.
Každá z výstav Jiřího Sozanského je událostí, která zaujme svoji promyšleností, intenzitou výrazu a silou sdělení i svoji promyšlenou koncepcí a instalací v konkrétním prostředí. Jsem přesvědčen o tom, že takový je i nejnovější Sozanského projekt AMNÉZIE připravený pro Obecní dům, na kterém se podílí dva vynikající spolupracovníci architekt Josef Pleskot a grafik Marek Jodas.
.
